Proculture: výzkumné, informační a vzdělávací centrum pro umění a kulturu
Registrace do mailinglistu pro zasílání e-bulletinu. Odhlásit se můžete zde.
Culture Action Europe

ProCulture je členem Culture Action Europe

 
Logo Rady uměleckých obcí

ProCulture je sekretariátem Rady uměleckých obcí (RUO)

 
Archiv Národní knihovny

ProCulture je součástí Archivu Národní knihovny

 
Facebook
Creative Cities
Koncepce umění
Symposium Ostrava
Future City Jobs
Future City Game
Konference EU
Domů ProCulture Watch
TechSoup

Takzvané církevní restituce v parlamentu; na vládu podáno trestní oznámení

Přes protesty opozice podpořila sněmovna v prvním čtení dne 7. února 2012 vládní návrh zákona na majetkové vyrovnání státu s církvemi. Církve by podle něj měly dostat majetek v hodnotě okolo 75 miliard, který je ve vlastnictví státu, finanční náhradu 59 miliard korun během příštích 30 let, přičemž stát postupně přestane církvím hradit platy duchovních. Současně by mělo být řešeno i trestní oznámení ze dne 18. ledna 2012, které podala novinářka a spisovatelka Lenka Procházková na předsedu české vlády Petra Nečase a všechny členy jeho kabinetu. Procházková vyslovuje podezření, že vláda ČR se dopustila trestných činů v souvislosti s návrhem zákona o vyrovnání státu s církvemi. Na tiskové konferenci, jejíž záznam přinášíme, Procházková vysvětluje, že církev majetek v minulosti nevlastnila, pouze jej užívala. Uplatňuji občanskou oznamovací povinnost trestného činu. Pokud tento zákon prezident podepíše, tak je to příklad velezrady, o které mluví ústava, říká Procházková. Pod Nejvyšší státní zastupitelství patří šetření trestné činnosti mimořádně velkého majetkového rozsahu. Zároveň přinášíme přehled historie vztahu státu a církví po roce 1781 a 1989.

Podle Procházkové hrozí Nečasovi 8 let vězení za tzv. církevní restituce. Spisovatelka a novinářka Lenka Procházková podala na premiéra Petra Nečase (ODS) trestní oznámení pro porušení povinností při správě cizího majetku a vlastizradu v souvislosti s převodem veřejného majetku církvím pod zavádějícím označením vyrovnání s církvemi. Varovala i prezidenta Václava Klause, že případným podpisem zákona o převodu tohoto majetku cizímu státu se zřejmě dopustí ústavní velezrady.

Záznam tiskové konference, kde Lenka Procházková vysvětluje důvody k podání trestního oznámení.



Stát versus církve

Klíčovou dějinnou událostí pro naši dobu ve vztahu státu a církví byly reformy Josefa II. v roce 1781. Byly zrušeny kláštery, které se nezabývaly vzděláváním, či charitativní činností, založen náboženský fond, ze kterého josefinský stát vyplácel duchovním platy a podporoval církevní charitativní činnost, a to jak z výnosů majetku, který církev do té doby užívala, tak podle potřeby ze státního rozpočtu. Z tohoto fondu se v monarchii financovalo mimo jiné vybudování asi 1700 nových farností (v Čechách jich bylo 250), a to tak, aby každá obec, s nejméně 700 lidmi, měla faru a nikdo neměl mít pěší chůzi cestu do kostela delší, než hodinu.

Další reforma, která se dotkla majetku, se kterým církev hospodařila, byla roku 1919 první pozemková reforma. Jejím cílem bylo přerozdělit zemědělskou půdu nad 150 ha a půdu obecnou na 250 ha. Takto byly pozemky a statky, kde církev hospodařila rozpacelovány a přerozděleny. Reforma probíhala až do roku 1938 a kvůli válce nebyla dokončena.

Ačkoliv Masaryk, sám jako věřící, toužil po odluce církve od státu, nebylo možné tuto odluku realizovat kvůli silné katolické církvi na Slovensku. Církev byla dál placena státem. V Československu byl v roce 1926 přijat kongruový zákon (kongrua je plat duchovního ve státech, v kterých není odluka církve a státu) a duchovním kongruovaných církví (římskokatolická, řeckokatolická, pravoslavné a na Slovensku i evangelické a židům) byl vyplácen plat od státu. Ostatní církve (českobratrská, československá, starokatolická i židé) dostavály pravidelnou státní dotaci.

V roce 1945 přišla církev o správcovství řady klášterů, které kolaborovaly s Němci.

V roce 1946 dochází k druhému pozemkovému zákonu, tzv. revize prvního pozemkového zákona, kterým se zabírala další půda. V listopadu 1947 vyšlo vládní nařízení, jak tuto reformu provést s tím, že církvi mělo zůstat 5 203 hektarů půdy, jinak vlastnické právo bylo omezeno na 50 hektarů půdy. 

S příchodem komunismu věci nabraly další spád, došlo k rušení klášterů, internaci mnichů a kněží, zrušení výuky náboženství na školách. Nicméně již nedocházelo k dalšímu "zestátňování" majetku církví, neboť ten církvi nepatřil, ta jej pouze užívala a to vzhledem k historii, již ve velmi omezeném množství.

Financování církví

Provoz církví byl financován prostřednictvím záduší, obročí, darů a odkazů. Ve feudální společnosti veškerá půda patřila panovníkovi, ten uděloval právo půdu užívat, toto právo bylo zpravidla dědičné a mohlo být odebráno (konfiskace), podobně byla panovníkem udělována i jednotlivá konkrétní práva a privilegia. Záduší byl majetkový fond, který financoval náklady na opravy, údržbu a některé výdaje spojené s provozem určitého kostela (např. nákup svíček, tj. osvětlení). Zpravidla to byl nemovitý majetek (zádušní lesy, pole, louky) ale např. také zádušní krávy. Z výnosů tohoto fondu, který nebyl právnickou osobou (z pronájmů), byla financována, dnes bychom řekli správa kostela, nemovitosti.

Výdaje na provoz kostela byly přísně oddělené a byly financovány prostřednictvím obročí. Obročí je výraz církevního práva a znamená příjem spojený s určitou službou, postavením nebo úřadem. Může je získat pouze ten, kdo má pro ně předpoklady a kdo se o ně uchází. 

Obročí vznikla v ranném středověku jako způsob, jak v naturálním hospodářství zajistit obživu kněze či faráře. Jednalo se o podíl na výnosech z majetku biskupství nebo výnosu z odkazu spojeného s nějakou službou (nadace). Typický byl oltářník, který sloužil mše za zemřelého.  O obsazení obročí rozhodoval biskup nebo papež. Později se přešlo na přímé platby. S obročím byly spojeny konkrétní služby, narozdíl od prebendy, která znamenala příjem bez povinností (titul prebendář existuje dodnes v anglických katedrálách). Držení více obročí bylo od Tridenstkého koncilu (1545) zakázáno církevním kodexem. Právě tzv. mnohoobročnictví bylo kritizováno reformátory Janem Viklefem na Janem Husem jako rozšířený nešvar, neboť kněží obročí získávali často za úplatu a pokud jich měli víc, pronajímali je dalsím kněžím a to vzhledem ke svým povinnostem a často i vzdálenostem, neboť nestíhali vykonávat služby s tím spojené. Dnes bychom řekli šlo o korupci, problémy řádné správy cizího majetku či neoprávněného podnikání naše dnešní společnost moc neřeší. 

Biskup (z řeckého episkopos - dohližitel, moderátor, ochránce, zodpovědný) spravoval biskupství (církevní obec), je označení pro administrátora církve. Jde o funkci jmenovanou a odvozuje se od 12 ježíšových apoštolů, které si Ježíš zvolil, aby šířili jeho učení a spravovali církev (společenství věřících). Způsob volby biskupů procházel v historii proměnou a důvodem řady sporů byl poměr vlivu státní moci, kléru a věřícího lidu. 


Náboženská matice (zal. 1782)

je fond, který vznikl roku 1782 za Josefa II. Nejedná se o stání fond ani fond Římskokatolické církve. Od dob Josefa II. s tímto fondem hospodařil stát, který na sebe vzal závazek jmění fondu doplňovat. Náboženský fond byl zřízen v každé zemi monarchie a byl spravován zvláštní komisí za účasti katolické církve. V Čechách vznikl český a na Moravě a ve Slezsku moravskoslezský náboženský fond. Ze strany Svatého stolce byly náboženské matice uznány až roku 1855. 

Roku 1950 sloučil Státní úřad pro věci církevní původní zemské fondy český a moravskoslezský a náboženskou základninu na Slovensku v náboženský fond, jenž se nadále označoval jako Náboženská matice, byl spravován Státním úřadem pro věci církevní. Tento fond převzal správu majetku zrušených řádů a kongregací. Výnosy z majetkových podstat matice měly nadále sloužit výlučně k náboženským účelům římskokatolické církve.

Rozhodnutím ministra kultury ze dne 19. února 2002 (Pavel Dostál) byla Náboženské matice zrušena a následně vstoupila do likvidace. Zanikla k datu 21. února 2003. Rozsudkem ze dne 2. listopadu 2006 Nejvyšší správní soud vyslovil, že rozhodnutí ministra kultury o zrušení Náboženské matice je nicotné, neboť Ministerstvo kultury ani ministr k vydání tohoto rozhodnutí neměli potřebnou pravomoc.

Náboženská matice následně obnovila svou činnost.




Státní úřad pro věci církevní (1949-1956)

zřízen zákonem, který se spolu se Zákonem o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností řadí mezi tzv. církevní zákony, oba zákony byly schváleny 14. 10. 1949. Byl úřadem s působností ministerstva, řídil a prováděl veškerou církevní politiku v ČSR. Mezi první úkoly úřadu patřil přechod na financování církví ze státního rozpočtu (od 1. 11. 1949), přijetí slibu věrnosti státu od duchovních všech církví a zároveň udělení či odepření udělení státního souhlasu k výkonu duchovenského povolání všem činným duchovním v ČSR. Zrušení mužských církevních řádů a řeckokatolické církve v dubnu 1950 představovalo nejdůležitější kroky v druhém roce fungování úřadu. Především vyklízení klášterů v Akci K a Akci VK s sebou přineslo nenávratné kulturní a hmotné škody. V roce 1953 měla tato kulturní a materiální devastace dohru v podobě trestního stíhání několika úředníků úřadu, které bylo z politických důvodů na pokyn Generálního prokurátora zastaveno a nedospělo k soudu.

Prvním ministrem pověřeným řízením tohoto úřadu byl Alexej Čepička, od roku 1951 pak na dva roky tento post zastával Zdeněk Fierlinger. Úřad převzal administrativní síly z několika zdrojů: z Církevní komise při Generálním sekretariátu Ústředního akčního výboru Národní fronty (např. František Hub), z Národního shromáždění (Jaroslav Havelka), z Ministerstva školství (Vladimír Ekart), z Ministerstva spravedlnosti, ze Státní bezpečnosti a dalších úřadů.

Úřad byl zrušen vládním nařízením č. 19/1956 Sb. a jeho pravomoc přešla pod Ministerstvo školství a kultury, kde bylo zřízeno Církevní oddělení, později Sekretariát pro věci církevní, který mj. vydával tzv. státní souhlas k výlkonu činnosti duchovních.




Z historie majetkového vyrovnávání státu a církví po roce 1989 



1990 a 1991(
premiér Marián Čalfa)

stát převedl majetek řeholním řádům a kongregacím a arcibiskupství olomouckému na základě výčtových zákonů, (asi 170 nemovitostí)



1996 až 1998 (premiér Václav Klaus - ODS, Josef Tošovský - úřednická vláda)

došlo k dalšímu převádění majetku církvím tzv. exekutivní cestou, tj. převodem majetku na církve na základě usnesení vlády, týkalo budov sloužících k duchovním, pastoračním, sociálním, školským apod. účelům, nikoliv hospodářského majetku

1999 až 2001 (premiér Miloš Zeman - ČSSD)

MK připravovovalo další návrh výčtového zákona, vypracovalo seznamy ale vzhledem k tomu, že nedostalo přesnější politické zadání, nezpracovalo návrh zákona tak, aby mohl být předložen vládě a schválen do konce volebního období 

2003 až 2005 (premiéři Vladimír Špidla, Stanislav Gross, Jiří Paroubek - ČSSD)

obnovena práce na návrhu zákona "o uspořádání majetkových vztahů mezi státem na jedné straně a církvemi a náboženskými společnostmi na straně druhé", který obsahoval seznamy majetků k převodu na církve. Po vypracování podrobných seznamů bylo na koaličním jednání dne 7. 12. 2004 ministru kultury uloženo vypracovat dodatek, jak převod vyřešit obecným restitučním zákonem namísto zákonem výčtovým, spolu s rozborem kladů a záporů řešení problematiky majetkového narovnání obecným restitučním zákonem, který byl předán na Úřad vlády dne 9.12.2004

MK rozeslalo dne 17.3.2005 do připomínkového řízení Návrh dalšího postupu ve věci majetkového narovnání mezi státem na jedné straně a církvemi a náboženskými společnostmi na straně druhé metodou tzv. restituční tečky, který byl zpracován na základě výsledku koaličního jednání dne 1.3.2005. Po té co MK obdrželo množství připomínek, požádalo samo vládu o zrušení úkolu předložit jí tento zákon 

Po koaličních jednáních byl dne 23.3.2005 usnesením vlády č. 342 zrušen úkol zpracovat materiál "Zpráva o postupu řešení úkolu - Návrh zákona o uspořádání majetkových vztahů mezi státem na jedné straně a církvemi a náboženskými společnostmi na straně druhé". Důvodem byla iniciativa některých církví sdružených v Ekumenické radě církví, které v únoru 2005 veřejně vystoupily s návrhem, řešit majetkové narovnání tzv. rentou


2007 až 2008 (premiér Mirek Topolánek - ODS)

připravovaný právní předpis kombinuje metodu navrácení části movitého i nemovitého majetku (především pro řády, kongregace a společnosti zasvěceného života) s metodou vyplácení finančních kompenzací za majetek, který vrácen nebude. Návrh zákona o zmírnění některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody, o vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů schválila vláda dne 2. 4. 2008. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR v prvním čtení  přerušila jednání o vládním návrhu a odročila je do doby doplnění zákona či důvodové zprávy o vymezení rozsahu vydávaného majetku (výčet či definice) a ocenění nevydávaného majetku, to jest stanovení rozsahu finanční náhrady vládou. Po té si Poslanecká sněmovna 25. 6. 2008 zvolila členy dočasné komise pro řešení majetkových otázek mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi delegované kluby jednotlivých politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně. Na své druhé schůzi přijala tato komise usnesení, že „souhlasí s tím, že má být církvím a náboženským společnostem vydáno a nahrazeno to, co vlastnily nebo měly vlastnit k datu 25. února 1948“.

2011 (premiér Petr Nečas - ODS)

tentokráte připravuje návrh zákona vládní komise. Vychází z materiálu, který se připravoval v roce 2008 a řeší sporné body. Oproti návrhu z roku 2008 dochází k rozšíření naturální restituce a snížení nároků na státní rozpočet. Vláda návrh parametrů zákona schválila usnesením č. 719 dne 27. 9.2011 a zároveň uložila ministru kultury vypracovat návrh zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi a náboženskými společnostmi, který byl předložen do mezirezortního připomínkového řízení dne 30. 9. 2011, včetně ocenění majetku, kterou na základě tehdejších podkladů a tržní hodnoty roku 2007, schledala "racionálním" poradenská firma Ernst & Young.

Vládní komise
, která připravila současný návrh zákona: ministr kultury Jiří Besser (za TOP 09), místopředsedkyně sněmovny Kateřina Klasnová (VV), ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09), ministr zemědělství Ivan Fuksa (ODS), poslanci Michal Babák (VV) a Marek Benda (ODS) a vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Jiří Weigl.

Další informace a dokumenty:

http://www.mkcr.cz/cirkve-a-nabozenske-spolecnosti/majetkove-narovnani/default.htm

Marta Smolíková, ProCulture

(07.02.2012) ZDROJ: Facebook, mkcr.cz, vlada.cz, wikipedie
Nezávislá kultura má nového spojence: jlbjlt.net

  © 2003-2018 vydává ProCulture o.s.
   ISSN 1214-8369
 © 2018 Webhosting SmartWEB.CZ |  Optimalizace stránek e4you s.r.o.